Plechový miláček

Automobil je v dnešní době již nedílnou součástí každé rodiny. Jako přibližovadlo ho využíváme při cestách do práce, na výlety nebo na dovolenou. Pro někoho je jeho plechový miláček ale něco víc, než jen prostředek pro přepravu z bodu A do bodu B. Péče o něj je základním faktorem pro udržení celkově dobré kondice. Mytí vozu je ale celoroční záležitost. V každém ročním období se řidiči potýkají s jinými vnějšími vlivy, které ohrožují karoserii, a především lak vozu. Na jaře a v létě čelíme poletujícímu pylu, lepkavým pupenům ze stromů nebo hmyzu, na podzim a v zimě větším srážkám, ať už sněhovým či dešťovým, agresivní posypové soli nebo písku. A občas k nám zavítá i písek z pouště… Řidič musí být zkrátka pořád ve střehu. Pokud nechcete dát váš automobil napospas rotujícím kartáčům v myčce, měli byste si kromě kvalitní kosmetiky vybrat i kvalitní houbu, která je určena právě pro péči o váš vůz.

Právě k tomu vám skvěle poslouží houba na mytí aut a motocyklů, která je součástí širokého sortimentu firmy ANA-AQUALINE. Mezi hlavní výhody této houby patří její pohodlné uchopení, vysoká nasákavost a schopnost vytvořit hustou pěnu, na kterou stačí jen malé množství čisticího přípravku. Více najdete zde.

Od doby, kdy si táta pořídil motorku, se pasivně pohybuji v motorkářském prostředí i já. Proč pasivně? Po třech zkušenostech spolujízdy na tomto jednostopém stroji, kdy jsem se držela jak klíště a přemýšlela, kam upadnu a jak moc to asi bolí, jsem se rozhodla, že budu pasivní motorkář. Což vlastně obnáší jen to, že jdu občas na sraz v tričku s lebkou. Jednou jsem byla pod nátlakem donucena vyzkoušet skútr. U nás na návsi jsem seděla na té věci asi 20 minut, bojíc se odlepit nohama od země. Po této době jsem se hluboce nadechla, v duchu se pokřižovala, a to i jako neochvějný ateista, a vyrazila vstříc novým zážitkům. Tak, jak se říká, že všechny cesty vedou do Říma, tak u nás všechny cesty vedou do lesa nebo do pole. Zvolila jsem variantu B a urazila asi 100 metrů, když se přede mnou objevila první překážka. Pro tuto lokalitu je typická červenka (= druh zeminy), která sice svědčí chmelu, ale skútru ne. Po pár kličkách a s vytrčenýma nohama do stran jsem zapadla do rozbahněné louže pod vzrostlým kaštanem. Kolečka skútru se protáčela a stříkající bahno přistálo na všem, co bylo v okruhu dvaceti stop. Jestli jste někdy viděli film Nekonečný příběh, dal by se tento výjev přirovnat k tonoucímu koni Artaxovi v Močálu smutku. Jenže mně nikdo nevytahoval. Byla jsem nucena si pomoci sama. Zapřela jsem se a louži nakonec po několika minutách šťastně opustila. To ale nebyl konec. Síla bahna natolik ochromila malý stroj, že jsem na místo startu sotva dojela. Kolečka byla obalená a mezi nimi a blatníkem byla velmi malá vůle. Se skřípěním a studem jsem dorazila do výchozího bodu, oklepala ze sebe bahno, otřela si helmu a řekla si, že odteď už maximálně jen na kole! Tenhle svět pro mě není. Zbytek odpoledne jsem trávila s kyblíkem a houbou. Červená hlína odtékající od znetvořeného stroje symbolizovala krev, kterou jsem potila při mém boji s živly. Motorkář ze mě nebude, ale můžu říct, že jsem jím byla!

Vaše ANA